Ideologie démonů
V prvním čísle jsme naše čtenáře seznámili s významným americkým katolickým knězem - exorcistou P. Malachi Martinem a jeho knihou „Ďáblovo rukojmí“ z roku 1976. Dnes z této knihy uvádíme případ intelektuální posedlosti, která byla způsobena panteistickou vizí světa spojenou s učením jezuitského heretického kněze Teilharda de Chardina.
P. Malachi Martin ze svých zkušeností uvádí, že démonické vize týkající se světa a jeho vzniku jsou vysloveně panteistické a naprosto odporují principům Boží tvorby, tak jak je uvedena v biblické knize Genese. Ilustruje to příkladem exorcismu, který jeden kněz prováděl nad jistým významným psychotronikem.
O biblickém pojetí světa tento posedlý podal výsměšnou výpověď, ve které Zem viděl jako globus posetý zeměmi a oceány, s městy, domy a jejich obyvateli, pokrytý zelení, pískem a zvířaty a zavěšený v atmosféře; a nad ním jakýmsi způsobem Bůh či Ježíš či Nebe byli s každým člověkem spojeni jakoby vlákny. To všechno mu bylo jen k smíchu, tak dětinské, opovrženíhodné, pověrčivé; posedlý to všechno pojímal jen jako nezdařený kosmický žert, který mu k pobavení předvedla nějaká nadřazená inteligence.
Načež se posedlému zjevila nová série obrazů, tentokrát už nezesměšňovaná, ale naopak obklopená souhlasnou svatozáří a doprovázená potleskem.
Touto druhou sérií - viděním světa podle Satana - se démon snažil exorcistu dezorientovat a pokud možno svést. Satanova vize byla předvedena takto:
„Opět se objevuje globus, se vším, co na něm existuje. S lidmi, se zvířaty, s rostlinstvem, městy, oceány. Ale tentokrát je každá bytost jakoby vložena do organizovaného systému. Všechno je vzájemně propojeno. Ve skutečnosti nic neodděluje jednu věc od druhé, ale všechno - země, oceán, zvířata, lidé, rostliny - vytváří jediný živý organismus, chráněný příkrovem dýchatelné atmosféry. Psychické síly všechno poutají dohromady jako by byly nějakou éterickou krví, proudící v žilách tohoto obrovského organismu. Ten je jakoby bytostí, která se sama vytváří, sama ochraňuje, sama vyvíjí. Jediná bytost - Země jako Matka, jako děloha, jako božstvo, jako hrobka, jako celistvá jednota, chráněná svým vlastním obalem a svou vlastní silou. Toto je právě ono všechno, co vůbec existuje.“
Co je to vlastně?
Nic jiného, než démonem výstižně a názorně předvedené „nové paradigma“, jak jsme o něm právě hovořili. Panteistická ideologie New Age se vším všudy, s teorií Jamese Lovelocka o Zemi - bohyni Gaie, s evolucionismem Teilharda de Chardina. To právě pro tento Chardinův kosmický evolucionismus se nadchl i „hrdina“ jedné z pěti kapitol Matachi Martinovy knihy.
Tento „hrdina“, v knize jmenovaný jako David, byl ve skutečnosti katolickým knězem - intelektuálem, který se měl stát profesorem antropologie na jedné katolické univerzitě v USA.
Tento David, Teilhard de Chardinův obdivovatel, začal pod vlivem tohoto heretického učitele věřit, že základní učení církve o stvoření světa a člověka, o ráji, o Adamovi a Evě a jejich Pádu a dědičném hříchu se nesrovnávají s „vědeckými danostmi“, tak jak je uznává dnešní antropologie, a nabyl přesvědčení, že Teilhardovy názory je naopak uvádějí do souladu. Ale jak se postupně do nich ponořoval, přihodilo se mu něco velmi podivného. Malachi Martin jeho výpověď shrnul takto:
„Osudnost těchto názorů se projevila hned vzápětí. Tradiční pojetí křesťanského Boha jako Stvořitele přestalo platit, Bůh se jakýmsi tajemným, ale podstatným způsobem dostával do nitra světa. Ježíš Kristus už přestal být oním Spasitelem přemáhajícím svět a zlo, Bohočlověkem, který vstoupil do lidského světa a jeho dějinám dal nový smysl, ale zredukoval se na jakýsi vrcholný bod kosmické evoluce, na jakýsi element ve vesmíru stejně přirozeně přítomný jako třeba aminokyseliny a dovršený evolucí, jakýmsi kosmickým prvkem, který se zrodil před více než pěti miliardami let spolu s heliem a vodíkem prvotního prostoru.“
David - stále ještě jako katolický kněz, začal vyučovat antropologii v souladu s těmito moderními a zdánlivě vědeckými názory - a činil to tak přesvědčivě, že ze svých přednášek odstranil jakoukoliv zmínku o tradičním křesťanském učení o stvoření světa a prvotním hříchu.
Brzo však přišlo varování. Jak svým posluchačům přednášel teilhardinismus, byl brzo zachvácen pochybnostmi, když zjistil, jaké negativní účinky toto učení má na posluchače, a to zejména na jistého Jonathana, studenta, který byl vzápětí Vysvěcen na kněze a který začal tvrdit, „že svátosti jsou jen výrazem přirozené jednoty mezi člověkem a světem, který ho obklopuje“.
David začal být silně znepokojen, vždyť se jednalo o jasně heretický výklad církevní doktríny. Poprvé si tak zřetelně uvědomil, že Teilhardovy ideje, jsou-li domyšleny, „člověka vlastně redukují na živočicha a Boha představují jako prosté srdce země a nebes a nekonečného prostoru vesmíru a jeho expandujícími galaxiemi.“
Otec Jonathan však ještě ke všemu opustil církev a založil své vlastní náboženství, které hlásal mezi vznešenými manhattanskými rodinami. Podle jeho učení svět je se všemi lidmi spojen do jediného mystického celku. Ale brzo na něm bylo možno pozorovat, že je posedlý zlým duchem, a tak byl přizván David, aby nad ním provedl exorcismus.
Co se však nestalo!
Démon se mu Jonathanovými ústy vysmál a prohlásil, že pokud někdo potřebuje exorcistu, je to především sám David!
To bylo pro Davida zdrcující zjištění. Po celé týdny se zmítal v hluboké krizi a začal přehodnocovat své intelektuální závěry, a to především teorie Teilharda de Chardina, neboť to právě ony postupně vytlačovaly z jeho náboženské doktríny všechnu úctu a bázeň před Bohem Stvořitelem.
S hrůzou začal zjišťovat, kam ho tyto bludné názory dovedly. Vždyť jeho teologické myšlení se nezastavilo u evoluce, ale dospělo k panteismu: Ježíš a všichni lidé se mu tak stali „bratry“ skal, zvířat, živlů!
Nasál do sebe „vysokou kritiku“ Písma a říkal si, že je směšné věřit všemu, v co věřili autoři Evangelií nebo Skutků apoštolských. Ježíšova smrt se mu jevila už jen jako pouhá slavná událost minulosti; přestala pro něj být stále živým pramenem odpuštění, víry, naděje a lásky.
Démon, který mu téměř zničil víru a žil s ním v úzkém vztahu svázanosti, se mu však současně vysmíval a přesvědčoval ho, že kdyby se vrátil k tradiční víře, upadl by zpět do otroctví ducha a vůle.
Teprve po velkém duchovním boji David konečně dospěl k přesvědčení, že pravdou je pravý opak, a démonovy rady rázně zamítl. Okamžitě pocítil úžasnou úlevu a uvědomil si velikou Boží milost a opravdovou svobodu. Vše kolem sebe začal vidět novýma očima - už ne jako nekonečný rej seskupujících se molekul a organismů, ale jako obraz nekonečné Boží lásky k člověku.
Jakmile David opět nalezl opravdovou a katolickou víru v Boha a Písma, připravil se konečně na výkon exorcismu nad svým bývalým žákem Jonathanem, který se zkazil jeho přičiněním. Jonathan byl skutečně vysvobozen a i on se vrátil k pravé víře.
Jak můžeme uzavřít? Tento dobře zdokumentovaný příklad intelektuální posedlosti nám názorně ukazuje, že učení o evoluci je hlavní pomůckou démonů, jak prezentovat důvěřivým lidem heretické vidění světa, naprosto odlišné od biblického pojetí. A je doslova trestuhodné, že dnes se evoluce učí i na církevních školách a katolická nakladatelství vydávají knížky, které ji oslavují a do nebes vyzdvihují jezuitského heretika Teilharda de Chardina, jinak „klasika“ NewAge. Vždyť jeho inspirátorem nebyl nikdo jiný než Eduard Schuré (1841-1929), významný theosof, a spolupracovníky bratři Julian a Aldous Huxleyové, s nimiž se stýkal v prozednářském institutu CEPH - Centru pro studium lidské osobnosti v Paříži. A už jsme vícekrát psali, že Julian, biolog, byl poválečným šéfem UNESCA a šiřitelem ateistického humanismu, a Aldous, autor knihy The Brave New World, byl zasvěcencem lóže Golden Dawn, kterou založil Aleister Crowley, největší satanista všech dob.
Podle Le Cep n0 16 2001
-fp-