Fatima stále aktuální
Co je to zázrak?
Představme si, že například sedmdesát tisíc lidí bude očitými svědky neobyčejné a nepochybně nadpřirozené události porušující řád přírodních zákonů. Že mezi těmito sedmdesáti tisíci lidmi budou muži, ženy, mladí, staří, chudí i bohatí, věřící i nevěřící - a samozřejmě i novináři, kteří o události zveřejní rozsáhlé reportáže na prvních stranách předních deníků a samotný úkaz velmi podrobně popíší.
Taková událost se stala 13. října 1917 v portugalské Fatimě a od těch dob se jí říká sluneční zázrak. Došlo k němu na závěr posledního, v pořadí šestého zjevení Panny Marie. Ten den od samého rána silně pršelo, až k poledni se v zenitu objevilo slunce podobající se stříbrnému kotouči. Načež došlo ke zjevení, na jehož závěr vizionářka Lucie, tehdy desetileté děvčátko, zvolala:
„Odchází… Ona odchází… Pohleďte na slunce!“
Jako by se setmělo; a tu náhle se slunce začalo chvět a konat překotné pohyby, až se konečně roztočilo kolem své osy jako ohnivý disk a na všechny strany vysílalo světelné paprsky měnících se barev, které lidi i věci kolem střídavě zabarvovaly do modra, zelena a červena. Tento fenomén trval asi dvě až tři minuty, pak se podobně opakoval ještě dvakrát, ale se stále zářivějším účinkem. Náhle se slunce jako by odpoutalo od oblohy a nepravidelnými skoky se přibližovalo k zemi, zatímco přítomní současně pociťovali silné oteplování. Zástup byl nejvyšší měrou vzrušen a mnozí lidé na smrt vyděšeni. Slunce se však zastavilo a stejně podivně se vrátilo k zenitu a tam nabylo obvyklou podobu, zatímco zástupy přihlížejících se probraly ze svého ohromení a mocně zazpívaly Credo k Boží oslavě.
Tento zázrak nebyl žádnou kabinetní kouzelnickou ukázkou, ale docela veřejnou událostí, kterou potvrdilo 70 tisíc lidí, tedy dav, který by zalidnil obstojně velké město.
Rozhodně se jím projevil prostřednictvím Panny Marie sám Bůh a dal nám na vědomí tři velké věci:
Zaprvé, že existuje.
Zadruhé, že se doba naplňuje a lidstvo vstupuje do apokalyptických událostí konce časů.
Zatře ti, že velkým znamením doby je samotná Maria - představená zde pod apokalyptickým symbolem Ženy oděné Sluncem.
A Bůh si na to přibral sedmdesát tisíc svědků, a aby nikdo nemohl říci, že šlo o obratnou davovou sugesci, doplnil tento zázrak něčím docela hmatatelným: V onen den, jak jsme už řekli, od rána silně pršelo a k tomu všichni lidé měli při zjevení zavřené deštníky - a přesto po skončení zázraku jejich oděvy byly docela suché!
Tento zázrak měl vyburcovat nejen těchto sedmdesát tisíc lidí, ale celou Evropu, celý svět, vždyť byl vážným duchovním zásahem do naší moderní doby a jedním z největších zázraků lidských dějin vůbec.
Tento zázrak nám otevřel knihu Zjevení sv. Jana a byl důrazným upozorněním, abychom poselství Panny Marie vyzývající, „aby se lidé napravili a činili pokání“, brali vážně.
Vůbec nemusíme připomínat, že se tak nestalo, že útrapy a oběti 1. světové války jako by byly zbytečné, že se na všechno rychle zapomnělo, a tak Rusko rozšířilo své marxistické bludy a lidstvo si připravilo 2. světovou válku. Přesně jak to bylo v roce 1917 ve Fatimě předpovězeno. Načež si opět nenapravené lidstvo rozpoutalo četné konflikty studené války, která vlastně trvala málem po celou polovinu 20. století.
A onen sluneční zázrak jako by byl z lidské paměti vymazán. V dějepisných příručkách ani v naučných slovnících se o něm nedočteme. A pokud tam vůbec najdeme zmínku o fatimských zjeveních, tak jen se slůvkem „prý“.
A tak se zapomnělo i na tři fatimská tajemství, jimž sluneční zázrak vlastně byl ověřovacím důkazem pravosti.
Zatímco dvě z nich byla ve své době zveřejněna, 3. tajemství, které mělo být zveřejněno v roce 1960, zůstalo po celých 40 let ve vatikánských archivech.
Konečně loni ho dal zveřejnit papež Jan Pavel II. v souvislosti se svou návštěvou Fatimy a blahořečením vizionářů Františka a Jacinty. Lidé už na ně zapomněli, ale tentokrát nám ho připomněl sám papež.
Hned po jeho zveřejnění však vyvstaly dvě závažné otázky:
První velikou otázkou bylo, zda 3. fatimské tajemství je vůbec dosud aktuální. Oficiální mluvčí a různí deníkoví komentátoři poukazovali na to, že jeho děj se už odehrál za studené války a že už nám tedy dnes nemá co říci, že je prostě minulostí. Jenomže k tomu by se dalo podotknout, že v tom případě mohlo odpočívat dále ve vatikánském archivu, vždyť už jsme byli dávno smířeni s tím, že nebude zveřejněno.
Ozvaly se proto naopak i hlasy, že bylo-li tedy tajemství přece jen zveřejněno, jeho obsah nás má na něco závažného upozornit. A zde je třeba výslovně podotknout, že nešlo o text poselství, jak bylo očekáváno, ale o popis vidění, které děti tehdy spatřily. Ale i toto vidění se jeví jako velmi aktuální, protože popisované události dosud ve skutečnosti nenastaly: Svatý Otec nebyl zabit a k hromadnému pronásledování církve rovněž nedošlo. Ani ohnivý meč Andělův nebyl jednou provždy odvrácen, aleje Naší Paní stále dosud pouze zadržován. Ne zadržen, ale zadržován.
A pak je zde druhá veliká otázka, ale k jejímu vysvětlení se vraťme do roku 1960, kdy mělo být 3. fatimské tajemství zveřejněno.
To byla doba nemilosrdné studené války, která začala v roce 1950 korejskou válkou, v roce 1956 pokračovala maďarskými událostmi a suezskou krizí a v roce 1960 berlínskou krizí, v jejímž důsledku byla postavena ona proslulá berlínská zeď.
A konečně v roce 1962 studená válka vyvrcholila karibskou krizí, když SSSR začal na Kubě budovat raketovou základnu.
22. října toho roku dal americký prezident Kennedy Rusku ultimátum a vyhlásil námořní blokádu Kuby. Sovětský předseda rady ministrů Chruščov ultimátum odmítl a údajně mezitím na Kubu vyslal loďstvo s další vojenskou technologií.
To byl vrcholný okamžik konfliktu, kdy loďstva obou velmocí měla stanout proti sobě, okamžik, který by patrně neměl daleko ke vzplanutí světového konfliktu.
Nestalo se tak. Sovětské loďstvo se pokojně vrátilo zpět, a konflikt se urovnal. Následovalo výrazné politické uvolnění, doprovázené uzavřením smlouvy o zákazu pokusů s jadernými zbraněmi. Od té doby se mezinárodní napětí postupně zmírňovalo.
Mělo urovnání karibského konfliktu nějaké pozadí?
V roce 1963, tedy za rok po krizi, stuttgartský časopis Neues Europa zveřejnil „diplomatické znění“ třetího fatimského tajemství, které údajně bylo Vatikánem odevzdáno Washingtonu, Moskvě a Londýnu a které nebylo originálním zněním tajemství, ale jeho úpravou pro diplomatické účely. Toto znění mělo údajně v dané situaci sehrát velkou roli. Pro informaci z něho uvádíme tuto důležitou část:
„Na lidstvo přijde velký trest. Nenastane to dnes ani zítra, ale v druhé polovině 20. století. To, co jsem na La Salettě sdělila Melánii a Maximinovi, potvrzuji znovu tobě (tj. Lucii): lidstvo se neubírá po cestách, které mu Bůh určil. Všude vládne nesoulad. Ve světě na nejvyšších místech usedl Satan a řídí události. Podařilo se mu zasít zmatek do hlav značného počtu vědců - vynálezců zbraně, s jejíž pomocí polovina lidstva může zahynout během několika minut. Satan má pod svým vlivem mnoho mocných tohoto světa, kteří podporují neomezenou výrobu této zbraně.
Nepostaví-li se lidstvo proti tomu, nevystoupí-li proti Satanově vládě, tehdy dojde k tomu, že na lidstvo dopadne ruka Boží Spravedlnosti…
Na světě zavládne chaos. Započne velká válka. Z nebe spadne oheň a dým, voda se bude vypařovat z oceánů a jejich pěna se zvedne k nebesům. Miliony lidí zahynou během několika hodin. Všechno bude zničeno. Lidé, kteří přežijí, budou závidět těm, kteří zahynuli. Kam oko dohlédne, trápení a nouze způsobí velké zpustošení ve všech zemích… Ten čas se přibližuje…“ (Dle C. Ryszka - Fatima, objawjenie Koňca czasów, 1997).
Vatikán se k této záležitosti nevyslovil. Byla vyslovena domněnka, že v onu kritickou chvíli karibské krize dal papež Jan XXIII. narychlo z fatimského tajemství zpracovat ono výstražné diplomatické znění, to bylo bezprostředně odevzdáno vládám tří velmocí, a tak bylo zamezeno tragickému střetu.
Ať už to bylo jak bylo, úsilí papežů Jana XXIII. a Pavla VI. o uvolnění mezinárodního napětí je dostatečně známé a ví se, že k němu opravdu výrazně přispělo.
Ostatně rozeslání diplomatického znění by bylo nejpřirozenějším vysvětlením onoho bezprostředního odvrácení válečného nebezpečí.
Určité světlo do této věci vnesl papež Jan Pavel II., když v roce 1980 mu bylo při jeho návštěvě kláštera v německé Fuldě položeno několik otázek, z nichž jednou bylo: „Jaký je osud třetího fatimského tajemství? Mělo přece být zveřejněno už v roce 1960?“ Svatý Otec tehdy odpověděl:
„Pro závažný obsah, a aby komunistické mocnosti nebyly podníceny k jistým činům, dali moji předchůdci na Petrově stolci přednost diplomatické formulaci. Mimoto by každému křesťanovi mělo postačit, že je tam možno číst, že oceány zalijí celé světadíly a že lidé budou v několika minutách odvoláni z tohoto života, a to po milionech; pak by už opravdu neměli toužit po zveřejnění tohoto tajemství. Mnozí ho chtějí znát jen ze zvědavosti a touhy po senzaci, zapomínají však, že znalost znamená také odpovědnost. Je nebezpečné, když současně nechtějí nic dělat, neboť říkají, že proti zlu se nedá nic podniknout.“
Pak papež uchopil růženec a řekl:
„Toto je lék proti tomuto zlu. Modlete se, modlete a na více se neptejte. Všechno ostatní svěřte Matce Boží.“
Na další otázku - jak to půjde v církvi dále - odpověděl:
„Musíme se co nejdříve dobře připravit na veliké zkoušky, které po nás dokonce mohou žádat, ano, i nasazení vlastního života pro Krista a naprostou oddanost Kristu! Mohou být zmírněny modlitbou, ale nemohou být už odvráceny, neboť jen tak může dojít ke skutečné obnově církve. Už tolikrát došlo k obnově církve krví a ani tentokrát tomu nebude jinak. Buďme silní a připravme se a důvěřujme Kristu a jeho Svaté Matce. Modleme se často růženec.“
Papežova závažná slova nám opět ukazují, jak aktuální je dodnes Fatima.
Ale současně nás vedou i k domněnce, že existuje-li textová část diplomatického znění, měla by existovat i textová část 3. fatimského tajemství, nejen onen zveřejněný popis vize. Z čehož plynou dvě možnosti:
1. diplomatické znění bylo vymyšleno, a tedy mu neodpovídá žádný text tajemství.
2. tajemství nebylo zveřejněno celé.
Jak je tomu ve skutečnosti? Na tuto otázku nedokážeme odpovědět. Nicméně víme, že ve světě existují síly, které chtějí lidstvo uspávat v domnění, že všechno je v nejlepším pořádku a že není třeba se ničeho obávat, ale mezitím se snaží uskutečňovat své mocenské plány.
Patrně i proto třetí fatimské tajemství stihl osud tajemství lasalettského, na něž bezprostředně navazuje: bylo odsunuto do zapomnění.
Jenomže my naopak musíme být stále připraveni, protože to nejdůležitější, ono poslední dějství, spojené s katarzí čili očistou, je stále bezprostředně před námi.
Očekávejme to s důvěrou a v hlubokém usebrání.